Osamělý piják tam u stánku zastávky tramvají,
osamělý piják obklopený betonem a asfaltem,
osamělý piják u železnýho stolku
s výhledem na výpadovky a les kovových kmenů lamp,
večerní piják svý samoty, lacinýho těžkýho vína,
odsuzujících pohledů
a výfukových plynů kolemřítících se aut...
Ten nešťastnej polykač hamburgerů a piv,
ten lačnej nasávač silnejch cigaret,
ta zatuchlá postava bezdomoví města,
ta opovrženíhodná troska
vysoce efektivněproduktivní společnosti..
Kde asi bloudí jeho mysl,
kam zírá škleb jeho tváře,
kam se poděla jeho dravost
k nástupu za lepší budoucností ?
Už nemá sílu,
ztratil pohlazení dětských nevinných očí.
A naše.

Léta Páně 3.2. 2002